Jaká jsou základní pravidla chování v horkých dnech?

Myslím, že základní pravidla jsou dostatečně známá, přesto na ně lidé často zapomínají a rizika podceňují. Za velmi vysokých teplot je třeba zejména:

• Dbát na dostatečný pitný režim. Denně bychom měli vypít kolem tří litrů tekutin, nejlépe v podobě nesycené minerální vody nebo mírně oslazený ovocný čaj. Sycené nápoje snadněji zaženou pocit žízně, což je jistě příjemné, nicméně nás to vystavuje riziku, že celkové množství vypitých tekutin bude nedostatečné. Nápoje s obsahem kofeinu či sladké džusy nejsou v horkých dnech vhodné.
• Omezit pobyt na slunci na nezbytně nutnou dobu. Nemůžeme-li se pobytu na slunci vyhnout, je nutné během něj používat opalovací krém s vysokým ochranným faktorem a zejména při delším pobytu používat také pokrývku hlavy.
• Plánovat větší fyzickou aktivitu na ranní či podvečerní hodinu, kdy teploty a sluneční záření nedosahují svých maxim.

Je třeba mít také na paměti, že riziko stoupá při přechodu mezi prostředím s velkými teplotními rozdíly. Lidské tělo se snáz přizpůsobí vyšší teplotě, která narůstá postupně. Vzestup teploty způsobí rozšíření cév v kůži, organismus začne vylučovat ve zvýšené míře pot a jeho odpařováním se ochlazuje.

Pokud se však ohřívání děje velmi prudce, nemusí se oběhový systém s náhlým rozšířením cév vyrovnat a člověku může výrazně klesnout krevní tlak. V takovém případě se člověku může zatočit hlava, udělá se mu nevolno, případně omdlí. Pro takovou situaci, kdy se člověku náhle sníží tlak, platí obecné pravidlo první pomoci – postiženého je třeba položit na záda a zvednou mu nohy do zvýšené polohy.

Kteří zdraví lidé jsou vedrem ohroženi nejvíce?

Skupin obyvatel významně ohrožených nedostatkem tekutin (dehydratací) či zhoršením (dekompenzací) jejich stavu najdeme hned několik. V první řadě je třeba věnovat vyšší pozornost dětem. Děti samy nechápou zdravotní rizika spojená s horkým letním počasím, a tak je povinností dospělých dohlédnout na to, aby dodržovaly základní pravidla režimu v horkých dnech. Druhou, stejně ohroženou skupinou, jsou senioři. Ti mají obecně sníženou vnímavost k pocitu žízně, takže u nich snadněji nastane těžká dehydratace, která v kombinaci s jejich chronickými chorobami může končit i kolapsem, či zhoršením celkového stavu, často až s nutností hospitalizace.

A pro které pacienty jsou vysoké teploty obzvlášť velkou zátěží?

MUDr. Milan Čech

Z našich pacientů, kteří špatně snáší horké letní počasí, jistě stojí za zmínku kardiaci (pacienti s ischemickou chorobou srdeční a chronickým srdečním selháním) a diabetici, zejména pak ti závislí na inzulínu. Horké počasí představuje značnou zátěž organismu a to zvláště kardiovaskulárního aparátu. Jak jsem již uvedl, reaguje lidské tělo na horko roztažením periferních cév (vazodilatací) a pocením. Roztažení cév ale vede k tomu, že srdce musí vynaložit mnohem větší úsilí na zachování přiměřeného krevního tlaku, což jej extrémně zatíží.

Řada kardiologických pacientů navíc užívá v chronické medikaci léky ze skupiny tzv. diuretik. Léčba těmito močopudnými léky umocněná o velké ztráty tělesných tekutin v horku, v kombinaci s nedostatečným pitným režimem, způsobuje dehydrataci a může vést až k významnému zhoršení ledvinných funkcí. Časté jsou i minerálové rozvraty – tedy nedostatek minerálů v těle, které odcházejí s potem. Ty vznikají zejména v případě, kdy jsou ztráty tekutin hrazeny jen čistou vodou či na minerály chudými roztoky, například čaji. Proto je třeba ve vedru pít více minerálních, nesycených vod.

Na co si ve vedru musí dát pozor diabetici?

Diabetici, zejména ti na léčbě inzulínem, by měli věnovat zvýšenou pozornost pravidelné a dostatečné stravě a při případném menším množství jídla adekvátně tomu upravit dávky inzulínu. Pokud se tak nestane, vystavují se riziku vzniku hypoglykemie, která má pro organismus řadu neblahých důsledků. Diabetici musí rovněž věnovat zvýšenou pozornost skladování inzulínových per a jejich náplní. Vysoké teploty inzulínu škodí, mohou jej zničit a aplikace závadného inzulínu pak může mít za následek závažnou dekompenzaci cukrovky. Leckdy je pak třeba pacienta hospitalizovat.

Jaký je rozdíl mezi úpalem a úžehem?

Úpal je nemoc z přehřátí. Nemusí být důsledkem působení přímých slunečních paprsků, postačuje horké, dusné počasí s vysokou vlhkostí vzduchu. Projevuje se slabostí, nejistou chůzí, zástavou pocení, horká a suchá kůže, člověk může i omdlít (typicky například v přeplněném, dusném dopravním prostředku). Postižený může mít pocit obluzení, zmatenosti, úzkosti, mohou se dostavit i křeče. Jako první pomoc je nutné přemístit postiženého na chladné místo, uvolnit mu oděv a dát jej do polohy vleže se zdviženými dolními končetinami. Vhodná je chladná koupel nebo alespoň otírání pokožky chladnou vodou. Je-li pacient zcela při vědomí, musí mít dostatečný přísun studených tekutin. Ve vážnějších případech je nutné přivolat lékařskou pomoc.

Úžeh vzniká při pobytu na přímém slunci, zejména s nekrytou hlavou. Větší riziko vzniku úžehu mají lidé se světlou pletí. Vlivem slunečního záření pokožka zrudne, může se až spálit a někdy se dokonce vytvoří puchýře. Postižený trpí bolestí hlavy, celkovou nevolností, zvrací, má mžitky před očima. První pomoc i prevence je stejná jako při úpalu.